Okolí ostrova
V okolí ostrovaVir najdete spoustu zajímavých míst, která stojí za to vidět
Zadar
Město (75 tis. obyv.) a přístav, hlavní středisko Severní Dalmácie, správní centrum Zadarské župy (Zadarska županija). Zadar leží při Jadranské magistrále a necelých 20 km od dálnice A1 Záhřeb - Split (s exitem Zadar 2 je spojena rychlostní silnicí). Je konečnou zastávkou železnice Záhřeb - Knin - Benkovac - Zadar. Letiště Zemunik se nachází 8 km východně od města. Je to významný trajektový, lodní a nákladní přístav, východisko trajektů i lodí na Severodalmatské ostrovy, Kvarnerské ostrovy i do italské Ancony (viz trajektové a lodní linky). V březnu 2015 byl zahájen provoz v novém přístavu Gaženica (Luka Gaženica, 3,5 kilometru jihovýchodně od historického jádra města), kam se přemístil veškerý trajektový provoz (podrobněji v aktualitě: Zadarské trajektové linky se přestěhovaly do nového přístavu Gaženica). Lodní a rychlé lodní linky nadále přistávají v městském přístavu. Jachtařům jsou k dispozici dva jachtařské přístavy - mariny: Borik a Tankerkomerc. Zadar má úrodné zázemí a bohatou vegetaci. V zimě však trpí chladnými větry z vnitrozemí. Známá je výroba lihovin, mj. likéru maraskino.
Stará část města se rozkládá na poloostrůvku. V 16. stol., v době největšího tureckého nebezpečí, byla prokopána šíje, takže vzniklý hluboký příkop zalilo moře, v době míru se příkop zase zasypával.
Město i jeho bezprostřední okolí utrpělo při agresi krajinských Srbů v r. 1991 a 1992 veliké škody. Tyto škody již byly úplně odstraněny.
Město samo je pro své početné cenné historické a kulturní památky i pro svá kulturní zařízení jedním z nejpřitažlivějších míst v Dalmácii.
Zařízení pro cestovní ruch jsou v Zadaru soustředěna především v letovisku na severním předměstí zvaném Borik (též Puntamika). Letovisko má starou lázeňskou tradici, je krásně upraveno, má bohatou vzrostlou vegetaci. Spojení veřejnou dopravou se Zadarem. Jižně od Zadaru se rozkládá další letovisko, mladší a menší Kolovare, s pěknými plážemi a dobrými sportovními a zábavními možnostmi.
Zadar má jednu novou velkou atrakci - "Mořské varhany", kterou lze najít na nedávno upraveném nábřeží v nejzápadnější části starého města (Morske orgulje). Na stejném místě se nachází i světelná instalace "Pozdrav slunci" (Pozdrav suncu), jejíž efekty jsou k vidění pouze za tmy .
Neskutečné nákupní centrum Supernova provětrá Vaši peněženku.
NP Krka
Turisté, kteří tráví dovolenou v dalmatské části jadranského pobřeží, obvykle nezapomenou navštívit "vodopády řeky Krky", jak Češi nejčastěji nazývají nejmohutnější vodopády na nejpozoruhodnější krasové řece Dalmácie, Krce, a to tzv. Skradinské vodopády (chor. Skradinski buk, buk v chorvatštině znamená mohutný vodopád). Opravdu jsou velmi působivé. Vždyť se jimi řítí ze 17 travertinových teras soustava kaskád a vodopádů do hloubky 45,7 m v průměru 55 m3 vody za sekundu (v době silných dešťů až 350 m3/s). Nádhernou podívanou jsou vodopády po celý rok,protože Krka má díky svým podvodním i povrchovým zdrojmů dost vody po celý rok, ale nejmohutnější jsou vodopády koncem jara při nejvyšším vodním stavu. Jejich šířka je od 200 do 400 m. I když již samy Skradinské vodopády stojí za návštěvu, je to jen malá část toho, co může turistům řeka Krka nabídnout.
Celý tok Krky je dlouhý od pramene u města Kninu po ústí u Šibeniku 72,5 km. Národní park o rozloze 109 km2 zahrnuje téměř celý tok řeky Krky od Kninu až po Skradin a dolní tok řeky Čikoly (aktualita: Začíná se realizovat projekt v kaňonu řeky Čikoly). Řeka se probíjí vápencovým podložím a zdolává výškové rozdíly krasového terénu vodopády a kaskádami. K těm největším patří Skradinské vodopády, Rošský vodopád (Roški slap) a Manojlovac. Řeka místy tvoří úzký a hluboký vápencový kaňon, jehož stěny jsou až 200 m vysoké. Národní park byl vyhlášen v roce 1985. Chrání se jedinečné přírodní a geomorfologické hodnoty této hlavní chorvatské krasové řeky.
Královské město Nin
Nin, malé město, trochu ospalé leží na pobřeží jižní části Ninského zálivu, 17 km severně od Zadaru. Může se pochlubit četnými hrdými přívlastky, jako "město slavné minulosti", "nejstarší chorvatské královské město", "jedno z hlavních kulturních středisek raného chorvatského státu", "sídlo tzv. chorvatského biskupa, jehož jurisdikce zahrnovala téměř celé dnešní Chorvatsko, "město s nejmenší katedrálou na světě" atd. atd. Na počátku 7. století se Nin přes dobré opevnění neubránil mohutnému avarsko-slovanskému nájezdu. Chorvatský kmen, který se tu pak natrvalo usadil, brzy vstřebal antickou kulturu. Právě díky této okolnosti se tu vytvořily předpoklady pro vybudování jednoho z nejdůležitějších center politického, kulturního a církevního života nových chorvatských přistěhovalců. Od druhé poloviny 9. století zde bylo významné biskupství, které pak stálo v centru bojů o církevní jurisdikci, tedy o to zda biskupy bude světit římský papež či byzantský tedy cařihradský patriarcha. Šlo v podstatě o prozápadní nebo pro východní orientaci, přičemž se později prosadila ta prozápadní.
Až do druhé poloviny 11. století neměli chorvatští panovníci stálé sídelní město a právě Nin patřil k těm občasným, velmi oblíbeným.
Po vstupu Chorvatska do personální unie s Uhrami (od začátku 12. století) se Nin stal samostatnou komunou v rámci tohoto státu a svou vážnost si dále schovával. Dosvědčuje to mj. i skutečnost, že uhersko-chorvatský král Ludvík z Anjou uspořádal ve druhé polovině 14. století v Ninu, tomto "hlavním a královském dalmatském městě", sněm chorvatské šlechty a měšťanů.
Nin byl za starého Říma municipium a významné středisko antické Liburnie, známé pod liburnským jménem Aenona. V 1. století př.n.l. město převzalo postavení někdejšího hlavního centra ilyrského kmene Liburnů, který podlehl před přelomem letopočtu římské rozpínavosti. Jak ukazují archeologické výzkumy, byl tehdejší Nin výstavným městem s monumentálním chrámem, amfiteátrem, akvaduktem aj. Měl výhodnou strategickou polohu - na ostrůvku v blízkosti pevniny, z níž byl a je spojen můstky. Tato poloha jej však neubránila od vpádů, loupení a ničení v dalších staletích.
Po roce 1409, osudovém roce, kdy Anjouovci prodali Dalmácii Benátčanům a zejména v období tureckého ohrožení celé Dalmácie Turky, nastal výrazný pád Ninu, který střídavě drželi Benátčané nebo Turci. Koncem 16. století a začátkem 17. století Benátčané dokonce město pobořili, aby je Turci nemohli využívat jako svou základnu. I když za další desítky let bylo město obnoveno, bylo jen stínem někdejšího výstavného sídla.
Je samozřejmé, že i přes všechny katastrofy, kterými město v historii prošlo, se byť málo, ale alespoň něco z někdejší slávy dochovalo.
Nin je pozoruhodný již svou polohou - je rozloženo na nevelkém ostrově, spojeném s pevninou dvěma starobylými kamennými mosty. Vchází se do něj tzv. Dolní městskou bránou (Donja morska vrata), která se dochovala spolu s několika pozůstatky středověkého městského opevnění.
Hlavní starochorvatské památky Ninu jsou soustředěny uprostřed města a jsou po povedené obnově, případně zakonzervováné v dobrém stavu. Mezi nimi patří první místo předrománské tzv. "nejmenší katedrále světa" - kostelíku sv. Kříže (Sveti Križ). Tato nevelká půvabná stavba o půdorysu kříže pochází pravděpodobně z 9. století. Označení "katedrála" nosí zdejší kostel právem, neboť byl od doby chorvatského knížete Domagoje (v 9. století) biskupským kostelem, tedy katedrálou. Zejména v nové době mu věnují historikové spolu s vědci jiných oborů velkou pozornost, neboť kostel byl projektován tak, aby v jeden určitý den v roce v určitou hodinu pronikal na určité místo v chrámu paprsek světla a osvětloval je. Není to jediná stavba podobně zaměřená, podobný jev byl zjištěn např. v kostele v obci Rovanjska v blízkosti Novské úžiny jihovýchodně od Starigradu-Paklenice, nebo v kostelíku sv. Martina v někdejším propugnaculu Zlaté brány v Diokleciánově paláci ve Splitu. Podrobný výzkum v tomto směru ještě pokračuje.
Soukromý výlet na lodi, můžete si u nás domluvit soukromý výlet na lodi po okolních ostrovech a nasát atmosféru Jadranu z moře
NP Paklenica
Národní park Paklenica je součástí pohoří Velebit a rozkládá se na ploše 102 km2. Nejzajímavější částí parku jsou dva mohutné kaňony, Velika Paklenica a Mala Paklenica, které jsou od sebe odděleny náhorní plošinou vysokou 500 m.
Cesta do kaňonu Velika Paklenica, dlouhá 10 km, vede nejprve z jižního okraje obce Stari Grad-Paklenica k osadě Maranovići. Koryto horské řeky Paklenice, která protéká kaňonem, je tu široké, ale po značnou část roku je bezvodé - vody z roztátého sněhu a ze srážek v období dešťů mizejí větším dílem v podzemí. V době vysokého vodního stavu, kdy se korytem řítí spousty vod, se zážitek z návštěvy soutěsky ještě umocňuje.
Asi po 500 m od hlavní silnice v blízkosti starého, avšak dosud funkčního mlýna je recepce, vstup do národního parku Paklenica. Zde se platí vstupné (uvedeno dále), avšak autem lze ještě dále pokračovat asi 500 m stále stoupající klikatou silnicí až k parkovišti, které je kupodivu postaveno již ve značně zúženém kaňonu. Parkoviště (bezplatné) má však omezenou kapacitu, není tudíž při sezónním náporu a naplnění parkoviště vyloučen návrat k velkému parkovišti u recepce.
Scenérie kaňonu je nádherná a divoká. Po několika stech metrech se dostanete do nejužší a nejatraktivnější části kaňonu, soutěsky nazývané Klenac. Kaňon je zde široký pouze 30 - 40 m, vápencové stěny vysoké až 400 m jej svírají z obou stran.
Cesta pak začíná stoupat vzhůru podél potoka (v létě převážně vyschlý, v jarním období tvoří krásné kaskády) směrem k rozšíření kaňonu, k zelené oáze zvané Anića luka (250 m n. m.). U odpočívadla je tu pramen pitné vody. V této části se kaňon poněkud rozestoupil, vysoké skalní stěny však stále uzavírají obzor a svítí bělostí svých vápenců. Výhledy zpět dolů do kaňonu jsou překrásné.
Celému dalšímu krajinnému obrazu dominuje majestátní a působivá hradba masívu Anićina kuku (Anića kuk, 712 m), jehož stěny jsou již po desetiletí neodolatelnou výzvou pro horolezce. Především odtud vyrážejí horolezci do stěn Anićina kuku.
Do protilehlé části kaňonu vede odbočka ke krápníkové jeskyni Manita peć (též pećina). Je to největší jeskyně ve zdejším národním parku, je dlouhá 175 m a tvoří ji dvě velké síně. Je dobře zpřístupněná, vstup pouze s průvodcem. Charakteristickou dominantu tu tvoří tzv. Zub Manite peći, též nazývaný Orlova stijena. Ční pod masívem Manita kuku do výšky 80 m. Horolezci na něj vystupují většinou východní hranou, ale i jinými cestami.
Chcete ochutnat speciality chorvatské kuchyně, přijeďte k nám a ochutnejte chobotnici pod pekou, grilovanou rybu, masovou směs "kotlovina" ...